
Nový generální sponzor – Chyť a pusť

Ještě před pár měsíci Jackson Trophy – největší lodní závody v republice, pořádaný českým organizačním teamem. Místo konání U. N. Hracholusky. Vzhledem k tomu, že letos nebylo k dispozici lipenské Lake Trophy, rozhodli jsme se vydat směr Plzeň.
Prvotní byl, ostatně jako vždy, sběr informací. Ty ze všech zdrojů (Hubka, Kabok, atd.) přicházely naprosto netradičně téměř identické – těžké chytání, málo ryb a velikosti také žádný šlágr. Zajímavá místa zátoky, přítok, potopený jez nad mostem.
Dva dny před oficiálním startem si začínáme vše ověřovat na vlastní kůži, a to doslova i do písmene. Díky extrémně nízkému stavu vody se plocha jinak velmi slibných zátok zmenšila na polovinu. Zlomy zdobené kořeny na tom nejsou o mnoho lépe. Zelená kaše, kterou vítr přesouvá z jedné strany přehrady na druhou, divnou náladu nelepší.
Chaty, hloubky, boleni – trojice, která nás provází, ať se hneme kamkoliv. Některá přechodná obydlí připomínají orlí hnízda, jiná jsou čítankovým příkladem lidové tvořivost a českého kutilství. Vidět v pravém rohu sonarové obrazovky trojku či snad dokonce dvojku se dá považovat za malý zázrak nebo za příjezd do kotviště. Pokud se někdy rozhodnete točit film o životě bezzubých dravců, tady můžete nasnímat mnoho set kilometrů záznamu. Zálovy, závory, pukance, stříkance, rybky v děsu vyskakující nad hladinu i hledající spásu na břehu – to vše pořád a všude, od rána do večera. Bohužel o naše nástrahy, a to jakékoliv a tažené na čemkoliv, nejeví boleni ani náznak zájmu. Místa, která dobře vypadala na starých mapách, se bohužel v reálu bohužel smysluplně prochytávat nedají. Nepomáhá ani drop shot, vázne se i vertikálou. Osmdesát procent kontaktů se zbytky zdí a křovin končí utrhnutím.